4. podzimní výjezd: Hostýnské vrchy, Rusava

Den první

Pro tento podzimní výjezd přišel Ramon s novou destinací – Hostýnskými vrchy. Jako základnu jsme vybrali Chatu Sport na Rusavě. Čekala nás sauna a naražená pípa s Ratarem. Těšili jsme se. Počasí neslibovalo babí léto, ale mokrou variantu jsme měli ošéfovanou.

Jako již tradičně vyrazila část skupiny přímo z Ostravy. Bobo s Ramonem vzhledem k pracovním povinnostem museli využít vlaku a připojit se po cestě později. Skupina A (čistě pro označení) zamířila přímým směrem přes jistebnické rybníky a nivní louky kolem Odry. Prvním styčným bodem měla být Kelč, kde se chtělo Áčko najíst. Už se tam těšili, protože po cestě nebyla jediná hospoda. Ale jídlo v Kelči také ne, resp. pouhá improvizace v podobě vývaru a utopence.

Skupina B zdrhla z práce dříve a nasedla ve Svinově na vlak směr Hranice na Moravě. Nakonec se rozhodl Bob s Ramonem, že skupinu A nechají svému osudu a pojedou po původní trase. Nejprve proběhla spanilá jízda Hranicemi, kde se kluci několikrát zamilovali. Teplice nad Bečvou pak byly vylidněné, ale to nevadilo. Cílem v Teplicích byla Hranická propast. Výjezd k ní chutnal i Bobovi, který si na tento výjezd vypůjčil Fojdovo staré MTB. Zajížďka stála za to, hlavně zahřála dvojici po výstupu z vlaku.

Dále Bobo s Ramonem pokračovali výšlapem na Maleník, krásnou lesní cestou pak na Helfštýn. Liduprázdný hrad v mlze byl tajemný a stál za návštěvu. Pak krásným trailem, aby nemuseli až dolů do Týna, přebrodili potok a dostali se na cestu směrem na Lhotu. Bobo si pochvaloval bajk: „Toto bych na svém kole určitě nevyjel!“

Dalším místem s návštěvou byly Dřevohostice, městys se zámkem, jenž sloužil jako špitál za napoleonských válek. Odsud již jen po stezce nebo přímo po cestě do Bystřice pod Hostýnem. Cesta mírně stoupala a i vzhledem k počasí, které bylo chladné, byli Bobo s Ramonem rádi, že se posilnili v Lidlu. Rychlý telefon se skupinou A rozhodl, že v Bystřici dáme nějaké jídlo. Rozhodnutí padlo na Hostýnský pivovar a Áčko za chvíli po Bobově skupině (asi proto B) dorazilo také. V Kelči se poměrně zdržela vlivem schnutí oblečení po přeháňce a několika pivech s rumem.

Výčepní byl poměrně výřečný s osobitým smyslem pro humor. Poručili jsme si piva a jídlo taky bylo na stole rychle. Trhané vepřové maso s čedarem a hranolky byla velmi dobrá prasárna. Fojda, Tom a Dušík byli očividně rozpití, protože si nechali nosit tupláky. Dušík měl problém i se svým jedním, ale Fojda se nevzdal ani po dvou a dopil i Dušíka.

Po výjezdu z hospody náš Tom Garmin vyjel opačným směrem z Bystřice. Omyl si uvědomil asi po 500 metrech a přenechal navigaci Ramonovi, který si tady vyznal lépe. Nasadil a až do Rusavy z trasy neslevil až po dojezd na chatu, kde rychlý welcome drink a již naražené pivo byly odměnou za celodenní výkon. Pak již jen vyhřátí v sauně a večerní posezení.

Den druhý

Tomův kamarád, který nedaleko bydlel a zastavil se pozdravit nás na příjezdu, dovezl také nákup. Na sobotní snídani jsme si vybrali vaječinu. Tom je na ni odborník, tak se toho chopil i dnes. Ramon chodil hned od rána i pro pivo, které podával jako doktor na spravení. Marťas (nebo kdo to byl) nám pro strávení vajíček nalil i kamarádovu slivovici. A to neměl dělat. Včerejší den byl zpět a některé to zmohlo natolik, že si šli na chvíli před odjezdem lehnout. Ramon to vzal tak poctivě, že nebyl k vzbuzení a ostatní Cykloromantici odjeli bez něj.

Co nám ještě zůstalo v krvi, to se podařilo z větší části vyplavit ve stoupání z Rusavy na Hostýn. Na Hostýně bylo pěkně a hemžilo se to tam mladými i staršími katoličkami. Další cesta vedla po hřebeni směrem na Tři kameny. Krásné výhledy, nahoru, dolů, co si více přát. Dušík si přál hlavně nikotin, protože si zapomněl svůj puk. Za Třemi kameny následoval prudký, lesáky rozbitý sjezd, který prověřil schopnosti účastníků zájezdu. Pak již jen dolů po asfaltu zpět do Rusavy. Krásných dvaadvacet kilometrů z plánovaných 45.

Po dojezdu našli Ramona ve stejné poloze a po kontrole jeho zdravotního stavu a divení se, že ještě není večeře, Tom šel grilovat. Večeře byla vynikající, pivo došlo, narazilo další a sauna také proběhla. Opět pěkný večer!

Den třetí

Předchozí večer nebyl tak krutý jako ten první. Ráno poměrně všichni fungovali a snídaně byla na stole. V TV jsme si pustili volejbal, kde naši na MS bojovali o třetí flek. Po snídani a volejbalu jsme přepnuli na MS v cyklistice. Po prvotním ostychu začal chodit Tom pro piva s tím, že musíme naraženou bečku vypít. Naštěstí to byla jen patnáctka. Přesto těch koleček bylo několik. Nakonec se v 13:08 podařilo a mohli jsme se balit. Na celou trasu do Ostravy to nebylo a tak rozhodnutí padlo na Valmez!

Balíme na kola brašny, loučíme se s milou paní domácí, dáme panáčka na rozloučenou a Ramon zjišťuje, že má utržené popruhy pro uchycení pod sedlo. Katastrofu vyřeší paní domácí zápůjčkou gumicuku a Ramon může také odjet na kole. Počasí je chladné, ale naštěstí nepojedeme z kopce, ale do kopce opět na hřeben. Stoupání i přes 18 % prověří životosprávu manšaftu. Ale na hřeben u Klapinova se doplazíme všichni.

Ledově chladným sjezdem se pouštíme na druhou stranu a za chvíli opět nahoru. Tentokrát to ale není asfalt nebo zpevněná lesní pěšina, ale krásnou hrubou drtí vysypaná lesnická cesta. Nadáváme, ale po kilometru se cesta změní – na bahnitý úvoz. Ale před námi je Tesák, kde se stavíme na oběd. Dodíváme se na MS v cyklistice, to nás pěkně zahřeje. Ne již tak vítr, který pocítíme po vyjití z hospody. Oblékáme, co se dá. Sjezd do Rajnochovic ale přežijeme.

Pak již jen přes Podhradní Lhotu, Loučku, Polici a Branky do Valašského Meziříčí. Projedeme jej hned k nádraží, kde koupíme jízdenky do Ostravy. Jelikož je EC vyprodané, tak musíme z Hranic jet osobákem s dalším přestupem ve Studénce. Ve Svinově jsme zase za tmy, tak na dojezd domů opět rozsvítíme.