Teplice nad Metují – Kostel Panny Marie Pomocné (Soulkostel) – Vernéřovice – Broumov – Pod Božanovským špičákem (Junácká vyhlídka) – Police nad Metují – Hronov – Náchod – Autocamp Rozkoš
- najeto: 69 km
- nejnižší a nejvyšší bod: 284–736 m n. m.
- stoupání: 793 m
- klesání: 996 m
Ramon si v noci odskočil na WC a během toho přišla silná bouřka. Pěkně vymrznul, než přestalo pršet a bylo po všem. Ráno kluci ani nevěřili, že bouřka byla. Naštěstí jsme spali v kempu a ne někde v přírodě. Komfort vlastní postele se vyplatil. Další výhodou byla teplá snídaně a káva. A samozřejmě možnost důkladné ranní hygieny.
Opouštíme kemp, sjedeme ještě do COOP pro potravinové doplňky na cestu a vyrážíme. Vystoupáme po panelové cestě z města a lesem dojedeme k Vernéřovické studánce. V areálu si nenecháme ujít prohlídku Soulkostela – soukromého kostela, který slouží již jen pro nezávislé koncerty a jako svérázné bydlení. Překvapilo nás to velmi. Další zastávkou je na cestě Broumov. Zajedeme si do Benediktinského kláštera, projdeme si nádvoří i zahrady. Krásné a monumentální místo. Ale máme také potřeby jiného charakteru.
V restauraci U Kostela se najíme a než vyjedeme dále, projdeme si dřevěný hřbitovní kostel Panny Marie ze 14. století. Pro jeho stavbu se nepoužil jediný hřebík a stojí dodnes. Ale to již frčíme do Martínkovic, kde začne stoupání na Broumovské stěny. Stoupání dlouhé, ale celkem v klidu se dostaneme na rozcestí pod Božanovským Špičákem. Tam necháváme kola a jdeme se projít na Junáckou vyhlídku.
Pak to jde rychle po sobě – Police nad Metují, Bezděkov nad Metují, Žabokrky a Hronov. Před Jiráskovým divadlem si uděláme přestávku, ale táhne nás to dále. V Náchodě najdeme pivovar, ale ten má pouze zavřený výdej piva. Naštěstí kousek vedle na nás čeká překvapení – Port Artur. Pivnice, do které chodil Škvorecký. Bohužel už nevaří a to zcela mění naše plány. Nezůstaneme V Náchodě v kempu, který nemá restauraci, ale rozhodneme se potáhnout ještě do velkého autokempu na Rozkoši. Posledních 12 km profrčíme a za půlhodinu jsme u přehrady.
Ubytujeme se a jdeme hledat něco teplého do žaludku a televizi na sledování Baníku na Legii. Projdeme toho hodně, ale nakonec se stejně vrátíme do té první restaurace. Dáme si špenát s uzeným a nějaké pivo. Baník nám radost neudělá, tak si ji jdeme doplnit na diskotéku. Hudba, pití, biliard, fotbálek…
Spaní se ten večer nekoná, leda bychom čas posunuli na ráno…
Den poslední
Dospáváme hýřivost a snídani vyměníme rovnou za oběd. Najdeme si vlak do Pardubic a zahájíme přesun. V Pardubicích pivo vyměníme za víno (Bobo má radost) a pizzu. Stihneme ještě jedno pivo v Severce, než dorazí bouřka a valíme na vlak do Ostravy…