kemp Stříbrný rybník – Hradec Králové – Josefov – Kuks – Dvůr Králové nad Labem – Pilníkov – Hrádeček – Horní Maršov
- najeto: 83 km
- nejnižší a nejvyšší bod: 230–605 m n. m.
- stoupání: 846 m
- klesání: 482 m
Ráno nás budí déšť. Nic moc vyhlídky na 80km etapu do Horního Maršova. S námořnickou rozvahou nespěcháme z pelechu. A když už se rozhodneme, po nezbytné ranní hygieně se znovu ocitáme U koziček. Dáme si snídani a jelikož se až do třetí hodiny odpolední počasí nezlepší, dáme si i oběd a pivo.
Od kempu dojedeme do centra Hradce Králové. Od řeky vystoupáme na Malé a Velké náměstí, které si prohlédneme včetně Katedrály Sv. Ducha. Pak sjedeme k řece k vodní elektrárně Hučák od slavného českého architekta Gočára. Tam se dáme do řeči se starším manželským párem, protože nás zaujme hrající orchestr v parku vedle. Oba jsou rockeři, takže stočíme rozhovor na jiné kapely. Zmíníme i metalový festival v Josefově, kam také míříme. Pán nás varuje jako jeho obyvatel před svými spoluobčany. My tedy pokračujeme zase kolem Labe směrem na sever – na Josefov.
Pořádně potáhneme tempo! Před Josefovem na chvíli zastavíme v bistru U Matchi. Trochu se rozprší, tak se přestávka hodí. Pak už stoupáme k pevnosti. Ta nás ohromí svou velikostí hradeb, ale samotné vnitřní město nám něco připomíná. Ano, je to již navštívený Terezín v minulém roce. Projdeme se po náměstí, podíváme se do kostela, ale opravdu je to tak, jak nás pán v Hradci varoval. Navzájem si hlídáme kola nebo se od nich nevzdalujeme. Musíme ale dále!
Jedeme směrem na Dvůr Králové. Cestou projedeme rodištěm Albrechta z Valdštejna – Heřmanicemi. A jsme najednou v Kuksu. Za jiné časové situace by hospital stál za návštěvu, ale čas i počasí (opět mrholí) nás nutí dále. Kousek dále náš dvorní fotograf Bobo mine odbočku a chvíli na něj čekáme. Ale nakonec všichni dojíždíme do Dvora Králové nad Labem. Žádná ZOO se nekoná, chceme se najíst na posledních 30 km. Najdeme možná poslední otevřenou hospodu, kde ještě vaří. Místní štamgasti sledují fotbal v TV. Na dotaz, komu fandíme – zda Spartě nebo Slavii – vytáhneme svůj trumf – Baník. Dáme si výborný guláš a hnusný Krakonoš, první pivo jiné než Radegast.
Na odjezdu už zapínáme světla. Nejedeme dlouho a už jsme v lese. Doslova. Kužel světel nás vede lesy, loukami a vesnicemi. Ramon měl naplánovanou trasu a té se bohužel držel. Ve dne by byla asi výborná – lesní i polní cesty a výhledy, ale v noční dobu a v časové tísni nebyla tou pravou. Přidal se i Fojda s druhým Garminem – s nastavením pro horská kola. Takže se jízda změnila na turistiku. Od té doby má Fojda další přezdívku – Tom Garmin.
Po vymotání se z lesa je prvním větším městem Pilníkov. Upravujeme čas dojezdu s hostiteli v Horním Maršově (zase) a stoupáme na Hrádeček. Krásné stoupání, v noci vždy jiné. Zastavíme na chvíli u zapálených svíček na improvizovaném pomníčku VH. Ale to už jsme nahoře a sjíždíme do Mladých Buků, kde již po hlavní cestě dojíždíme do Horního Maršova. Cesta opět mírně stoupá a my už nemáme sil. Strašně se nám to vleče. Nepopožene nás ani psi, kteří na Ramona vyběhnou. Tento ročník bude za rasa. Nakonec dojedeme 2 minuty po půlnoci. Statistici prominou, že jsme přetáhli den.
Přivítáme se s hostiteli. Welcome drink v podobě slivovice nám opět dodá šťávy. Pivo také. Vybalíme si věci a jdeme spát. Po 80 km jízdy terénem s plnou výbavou, v tempu a v ne moc vlídném počasí se nemůže nikdo divit.
