Havlíčkův Brod (spaní v altánu na dětském hřišti) – Přibyslav – Žďár nad Sázavou – Zelená hora – Vysočina aréna – Vlachovice – Tři Studně (kemp Sykovec)
- najeto: 52 km
- nejnižší a nejvyšší bod: 413–778 m n. m.
- stoupání: 818 m
- klesání: 493 m
Ranní probuzení není nejrůžovější! Ramon s Marťasem po skoro probdělé noci mají strhané rysy, Bob s Tomem zatím v pořádku. Zatím! Balíme, přejedeme ke Kauflandu a dáme snídani. První dva jmenovaní zůstanou jen u Coly a rohlíku. Nic víc nepůjde.
Opouštíme Havlíčkův Brod a míříme na Přibyslav. Toto město již Bob s Ramonem navštívili a tak míří najisto do restaurace U Kubínů. Ta je ale uzavřena. Holt změny! Najdeme náhradu hned na náměstí u parku. Toho využije Marťas, který si po malé bezince jde hned lehnout a žaludek na vodě zaspat. Ramon si dá malou polévku a zatím drží. Kumpáni jdou do toho naplno a výpečky se zelím a katův šleh si vychutnají. Bude to naposled?
Pomalým tempem jedeme mezi Přibyslaví a Sázavou po bývalé železniční trati, nyní cyklostezce. Mírné stoupání a ztráta sil po těžké noci se projevuje. Ale Žďár nad Sázavou se blíží. Nejprve doplníme trochu energie lehkými potravinami. Marťas se zastaví na nádraží pro jízdenku domů, protože plánovaný odjezd se blíží. Vzhledem k indispozici se rozhoduje rychle. Počkáme si na jeho odjezd v parku. Ramon si bezostyšně ustele a dobrou půlhodinu se vyspí. Ale čas odjezdu Marťase se blíží, a tak se loučíme.
Kam dál? Samozřejmě na Zelenou horu k Poutnímu kostelu sv. Jana Nepomuckého. Ramon je rád, že si po rychlé prohlídce může odpočinout, a zůstává u kol. Bob s Tomem se náhodou dostanou dovnitř kostela a mohou zdokumentovat Santiniho vrcholné dílo.
Dalším místem, který na Vysočině navštívit je – Vysočina aréna. Nejprve musíme okusit první větší stoupání Žďárských vrchů. V aréně vidíme slušný frkot soustřeďujících se biatlonových týmů. Některé úseky biatlonové trati, např. stoupání a sjezd z a do tunelu, jsou pro nás neuvěřitelně náročnější než známe z TV.
Následuje další stoupání na Tři studně. Začíná se i na Tomovi projevovat předchozí stavy ostatních a kopec se mu vleče. Dojíždíme do kempu Sykovec a rozhodujeme se, že v něm přespíme. Přítomnost toalet, sprch a restaurace nám přijde vhod. Dáváme si na večeří gulášovku a Bobo tradiční halušky. Ramon se začíná cítit lépe, zato potíže Toma ve stoupání se projevují naplno. Gulášovku ani nedojí a hledá si nejbližší trasu bufet-WC. Bobo poprvé nedojí halušky! Taky je na tom bídně. Náladu zvedá jen přenos z pařížské olympiády.
Jdeme spát na okraj kempu k lesu. Usnutí zpočátku brání noční cvičení leteckých sil na Gripenech, ale nakonec se únavě poddáme.
