Kolín – Kutná Hora – Uhlířské Janovice – Sázava klášter – Kemp Cíl
- najeto: 62 km
- nejnižší a nejvyšší bod: 197–507 m n. m.
- stoupání: 817 m
- klesání: 712 m
Tento ročník byl hodně očekávaný. Vzhledem k trase i míst, která jsme chtěli navštívit. Spoustu z nich jsme za celou historii cykloromantických vyjížděk nenavštívili. Týkalo se to hlavně oblasti Posázaví.
Vyrážíme letos jen ve čtyřech. Nemusíme vstávat tak brzy, protože do Kolína to vlakem není dlouhé. Cesta do centra Ostravy a na hlavní nádraží uběhne rychle, přidává se Bobo v Komenského sadech a už jsme ve vlaku. Nákup pochutin také není kritický jako minulý rok, protože bufety jsou již dávno otevřeny. A kdo měl ještě hlad a chuť na kávu, ten se obsloužil v Kolíně.
Letos veze Ramon novinku v historii kol – navigaci. Poučení první! Začátek trasy je nutné volit tak, aby nás nesměroval na šestou kolej. To znamenalo objet celé nádraží až k Labi do místa, které bylo šesté koleji nejblíže! Takže následovala cesta zpět, opět kolem východu z nádražní budovy, kde měl být začátek trasy, a pak už jen ven z Kolína. Jeho jistě krásné centrum jsme ztrestali nevšímavostí.
O to více jsme se těšili do Kutné Hory. Projížďka historických centrem města znamenala neustálé zastavování, sesedání, kochání, mačkání spouště, vyfocení stovek metrů filmů nebo konverzace s ostatními turisty (např. v polštině) – popořadě Kamenný dům, kamenná kašna, Kostel sv. Jakuba, Vlašský dvůr, dům U Tří králů, Jezuitská kolej… První vážné zastavení ale bylo před Chrámem sv. Barbory. Někteří z nás si jej vychutnali zevnitř, ostatním stačila prohlídka okolí nebo Kaple Božího těla. Všichni jsme ale ochutnali a vychutnali si víno u místních a z místních vinic.
Nastal čas oběda a my se přesunuli do restaurace V Ruthardce. Kromě dobrého jídla a pití jsme se mohli kochat pěkným výhledem na chrám a kostely, kolej a na Marťase. Ten vypudil děti z hřiště, aby jej nerušili a zahájil spánek. Po třetí hodině ale musíme dál! Vyjíždíme z centra Kutné Hory kolem Vrchlického reliéfu a krásnou krajinou v mírném stoupání.
Další zastávkou pro zvlažení hrdla je v Uhlířských Janovicích. Hledáme hospodu na náměstí, chvíli marně, až nás nalákají do místního zařízení Pánská družina. Pivo dáváme kvůli kolům a nevábnému interiéru před hospodou, i když s upozorněním na vyhlášku o zákazu veřejného pití alkoholu. Vše se ale obešlo bez pokut nebo přednášek o škodlivosti alkoholových výparů na životní prostředí.
Teď už nás ale čekal sjezd do údolí řeky Sázavy. Dojíždíme do města stejného jména. Nejprve se zkulturníme koupáním v řece u jezu – tentokrát ne naostro. Dalším cílem je Sázavský klášter se zajímavým nedostavěným Chrámem Panny Marie a sv. Jana Křtitele. Ale musíme myslet i na jiné než duchovní pokrmy a slasti – jídlo a nocleh. Vybíráme nakonec Kemp Cíl.
Musíme nejprve stoupat, abychom spadli zase k řece. Cestou mineme potenciální spaní na terase opuštěného hotelu. V kempu si objednáme skoro všichni Francouzské brambory, uděláme očistu ve sprchách a během dalšího sezení prohlédneme další možnosti spaní. Hned vedle najdeme další volnou terasu. Než jdeme spát, objednáme si na ráno i snídani. Co si více přát, když hned jak usneme pod střechou, přijde bouřka!
