Klášterec nad Ohří (spaní v hotelu Bohemia Excellent) – Kadaň – Žatec (Pivovar U Orloje) – Louny – Pátek – Stradonice – Pátek (spaní v soukromí)
- najeto: 89 km
- nejnižší a nejvyšší bod: 172–362 m n. m.
- stoupání: 538 m
- klesání: 670 m
Ranní probuzení pod peřinou. To se nedá porovnávat s komfortem spaní nad Božím Darem! Navíc se snídaní, která nám tak jede, že další ubytovaní Němci nemají co do huby. Balíme, loučíme se s mladou, milou, malou paní provozní (dle fota malá byla, ale máme plné pytle, takže ji nemůžeme sbalit). V Klášterci nad Ohří ještě uděláme kolečko kolem zámku a Saly Terreny.
Ale pokračujeme dále. Zpočátku trochu obezřetně po delším ponocování, ale nakonec se rozjíždíme. Krajina kolem, jak nám již někdo řekl, je velmi pěkná a pestrá. Nahoru dolů se motáme kolem řeky. Někdy blíže, jindy se na chvíli od ní odkloníme. Prvním městem na řece je středověká Kadaň. V parku pod zámkem narazíme na různé atrakce pro děti, tak je hned vyzkoušíme. Zejména nás zabavil cyklokolotoč.
Mikulovickou bránou vstoupíme do centra města a chvíli se zastavíme na náměstí. To je obrovské se spoustou starých domů, podloubí, kašen a sloupů. Nejvýše ční radniční věž. Projedeme ještě kolem kadaňského zámku, ale tam je již jen domov důchodců. Zajímavý byl ovšem Kadaňský orloj.
Pokračujeme nyní dále od řeky Ohře. Cesta se trochu zvedá a začíná se oteplovat. Čas pro zavlažovací doušek. Jako místo odpočinku volíme restauraci v obecním úřadě v Rokli. Místem odpočinku posledním mohlo být pro Boba, kterého málem přejela autem odjíždějící starostka. Ale vše se v dobré vypilo!
Trochu ulevit od nervů, získat jistotu v řídítkách a odvahu k tomu. To jsme potřebovali. Cyklotrasa nás zavedla do výběhu býků. I když výhledy na Krušné hory s elektrárnami Prunéřov nebo Tušimice byly krásné, my měli jiné starosti. Takový plemenný býk dokáže udělat paseku v zadních částech těla. Velkým obloukem, v „klidu“ a opatrně jsme býky minuli. Pak sjezdem po hlavní silnici dorážíme k hrázi přehrady Nechranice. Naštěstí jsme nemuseli jet po její celé tříkilometrové hrázi.
Pod hrází jsme odbočili směrem na Žatec a pokračovali opět kolem Ohře. Pod hrází jsme navštívili malé vinařství, kterých bylo v okolí více. Bohužel jsme nemohli ochutnat. Vinná kuráž by se hodila. Pod přehradou byly krásné „skokanské můstky“ akorát do počtu. Ale ta odvaha nakonec chyběla! Cyklostezkou kolem Ohře dojedeme do Žatce, hlavního města chmele.
Podíváme se do pivovaru (bez úspěchu), na náměstí s nejmenší chmelnicí na světě, až zakotvíme v Pivovaru U Orloje. Je čas oběda, tak ochutnávku i zajíme. Zaujali nás záchody, tedy ty panské. Tolik mušlí najednou nevidíš ani na Jadranu. Ale je třeba pokračovat. Projíždíme několik vesnic se zajímavými jmény. V Trnovicích blbě odbočíme a vjedeme obrazně přímo psovi do tlamy. U Stekníku nás zaujmou chmelnice, mezi nimiž se cesta krásně vine. I zámek na vršku je krásný. Ovšem v Mradicích se naplno projevuje absence žen!
Užíváme si krajinu s výhledy na Krušné hory a České středohoří. Víceméně jen projedeme Louny. Zastavíme se jen na náměstí a u Kostela sv. Mikuláše. Rozhodneme se pokračovat dále a navečeřet se až v cílové hospodě – v Stradonicích. Nad vesnicí je rozhledna, kde jsme pak chtěli přespat. Sice jsme místními štamgasty byli přivítání – „Hele, vole, jede Závod míru!“, ale v hospodě mají akorát brambůrky. Naštěstí jsme projížděli vesnicí Pátek, kde se připravovali místní na zábavu. Jelikož byl zrovna pátek, takové znamení nelze podcenit. Vracíme se tedy asi 4 km zpět. Dáme si opečenou klobásu, pivo a už pěkně převlečení někteří z nás vytancovávají místní slečny.
V zápalu boje dostáváme nabídku na přespání v soukromí. Rádi dáme valem altánkem, který je zatím obsazen místními kapelami. Nemusíme čekat, až nám jej vyklidí. A nevadí, že bychom jej měli zásoben i elektrickým proudem z hospody. Vydáváme se s neznámou slečnou k ní do chalupy. Po počátečním ostychu si dovolíme vypít její nabídnutý rum. Jen Tomík má neblahý pocit, jestli nebude muset něco ze služeb splatit. Nakonec se ale nic z toho v pátek v Pátku nežádá!
