1. den: Ostrava – Krmelín – Trnávka – Skotnice – Kopřivnice – Vlčina – Velký Javorník (916 m n. m.) – Trojanovice
2. den: Trojanovice – Pustevny (socha Radegasta, 1105 m n. m.) – Martiňák – Podolánky – Čeladná – Kunčice pod Ondřejníkem (pivovar Ogar) – Lichnov – Frenštát pod Radhoštěm
- najeto: 124 km
- nejnižší a nejvyšší bod: 233-1105 m n. m.
- stoupání: 1890 m
- klesání: 1716 m
Den první
Sraz máme v Ostravě u Ramona. Trochu mu kluci pomůžou s úklidem na stavbě a po zapití zdaru naší cesty můžeme vyrazit. Cesta okolím Ostravy ubíhá rychle, potíží je jen velký vítr. Projíždíme Novou Bělou, Krmelínem a Trnávkou. Trasa se „příjemně“ houpe nahoru dolů, ale zase naskýtá plno výhledů na Beskydy a také Velký Javorník, na který máme namířeno.
Ve Skotnici si zajedeme, protože je po 20 km třeba natankovat. Přivítáme se s novým členem Marťasem, který rád rundu piva objedná. Pokračujeme do Kopřivnice, kde se zastavíme v pivovaru Polivar. Je čas oběda, tak si ho dáme. Ale to už musíme pokračovat – směr Štramberk. Vynecháme pro tentokrát městskou rezervaci a stočíme se směrem na Lichnov. Překvapí nás přechod přes štramberské nádraží, kdy se musíme s naloženými koly tahat přes vysokou lávku.
Lichnov projedeme a zatím netušíme, že nám bude v neděli málem osudným. Najedeme na cyklostezku podél Lubiny, ale hned zastavujeme, protože koupačka. Pod splavem se zchladíme a okolo jedoucí ženy mohou na nás oka nechat. Jejich protějšky mají jiný názor, přidávají na tempu a popohání i své polovičky. Ty ale budou mít krásné usínání při vzpomínce na chlapi pod splavem.
Frenštát pod Radhoštěm víceméně mineme a hned začneme stoupat na Horečky. Tam se koná svatba, tak se na chvíli zakoukáme do nevěsty. Ne že by nás ženich hnal, ale sjedeme kousek dolů do Hospůdky Na Žabárně. Dáme zavlažovací doušek a jdeme na to. Hned stoupáme nejprve po asfaltce mezi domy a chatami, ale pak se cesta změní na polní a lesní. Hlavně ta lesní stojí za to a tlačíme. Beskydská cyklotrasa jak vyšitá. Sice pak i trochu klesáme, ale jen abychom se napojili na asfaltku na Velký Javorník.
Jde nám to ztuha, ale přece jen se dočkáme vrcholu. Bohužel přijíždíme pozdě, abychom si mohli dát vrcholové pivo. Ale paní majitelka nebo provozní nám alespoň podá pivo ven. Děkujeme. Možná se přimluvila pěkná turistka, která je na Velkém Javorníku jako doma. Společná fotka je jí naší odměnou. Vylezeme i na rozhlednu a pokocháme se pohledy na Beskydy, Palkovické hůrky a Hukvaldy se Štramberkem.
Šichta ještě ale nekončí. Prověříme brzdy ve sjezdu a přes Buzkovice míříme do Trojanovic. Tam máme domluvené přespání u Dušíkova kamaráda. Jelikož je v restauraci u Kociána, tak tam také zamíříme. Nevadí nám to. Dáme si večeři a koukneme na naše hokejisty v zápase MS s Dánskem. Na chalupě si ještě dáme šláftrunk a jdeme spát s pocitem podařeného dne.
Den druhý
Na snídani si poručíme míchaná vajíčka (což se pak stane zvykem na našich výjezdech) a kávu nebo čaj. Chvíli se ještě zdržíme s kamarádem a připravíme kola i sebe. Hned se dáme na Ráztoku a po Knížecí cestě stoupáme po skupinkách i jednotlivě na Pustevny. Tam nás přivítá větrné a chladnější počasí, ale odměnu si dáme. Ještě si zajedeme se ještě pohansky pomodlit k soše Radegasta a máme splněno.
Sjedeme zpátky na Pustevny, prohlídneme si po požáru znovu postavený Libušín a zamíříme do lesa směrem Martiňák. Lesní cesta se sem tam kamenem si užíváme až na Boba, který prostě zase jede na svém letitém trekovém kole. Ale za chvíli jej vysvobodí zase asfalt a nás všechny mírné klesání k momentálnímu cíli. Na Martiňáku si dáme výbornou kyselici a na chvíli se ohřejeme.
Teď nás čeká jen sjezd na Podolánky a dále na Čeladnou. Odbočíme cestou přes golfové hřiště a zastavíme se v Kunčicích pod Ondřejníkem v pivovaru Ogar. K pivu si dáme škvarkovou pomazánku a přemýšlíme, jak pojmeme zbytek trasy. Nápad přišel rychle. Kontaktovali jsme naší známou z Velkého Javorníku, která se zrovna nacházela na fotbale v Lichnově. Jak jsme již zmínili, je to přesně ten Lichnov, který by nám měl být osudným. Podíváme se na druhý poločas fotbalu a u okénka otočíme pár rund malých slivovic. Po fotbale se zastavíme ještě na místním Sokole. Ale to je již skoro osm večer a začíná mírná panika.
Rozhodneme se dojet do Frenštátu na vlak. Nemáme moc času, takže přesun je více než zrychlený. Zrychlí se nám i tep, když zjistíme, že nemáme Velkého Toma. Naštěstí jak se zdržel na odjezdu, tak si našel alternativní trasu. A zjevně rychlejší, protože ho potkáme na kruháči ve Frenštátu. Přesprintujeme město a na vlak dorazíme přesně za „minutu dvanáct“. Rozverně koupíme jízdenky ve vlaku, a protože již padla tma, bavíme se cestou po svém. Jako malý kluci. Konečnou jsou ostravské Kunčice, tedy až na Boba. To už má většina blízko domů. Takže nakonec opět podařený noční návrat.
