Dolní Hedeč (přístřešek na Hraběcí stezce) – klášter Hedeč – Králíky – dělostřelecká tvrz Hůrka – Dolní Morava – chata Slaměnka (1100 m n. m.) – Hynčice pod Sušinou
- najeto: 44 km
- nejnižší a nejvyšší bod: 572-1168 m n. m.
- stoupání: 927 m
- klesání: 807 m
Ráno si můžeme konečně prohlédnout naše spací místo. Luxusní přístřešek vypadající lépe než na fotkách na mapách. Ani se nám odsud nechce. Uděláme ale hygienu v potoce hned pod přístřeškem. Ta přišla vhod.
Jelikož jsme přímo pod Hedečí, pak je jasné, že se na klášter pojedeme podívat. Nastoupíme na kola a hned nahoru. Držíme se, ale nakonec přece jen tlačíme. Ale stálo to za to. Areál kláštera Hedeč je krásným místem. Pokocháme se a snad i pomodlím, protože budeme večer nějakou pomoc potřebovat. Ale hlad nás žene dolů do Králíků. Na náměstí objevíme pekárnu stejného řetězce jako v Žamberku. Opět tedy rohlíky se salátem, sladké pečivo a káva. Pozorujeme dění všedního dne na náměstí včetně krásných obyvatel(ek).
Dalším cílem je Dolní Morava. Nejprve musíme po hlavní silnici kolem další z dělostřelecké tvrze Hůrka. Provoz přežijeme a odbočíme na silnici k Dolní Moravě. Na konci údolí si najdeme místo, kde bychom pojedli, protože na další cesta horami moc příležitostí k jídlu nebude. Jídlo nám dodalo potřebné živiny, protože začneme stoupat. Nejprve údolím podél ještě malé řeky Moravy. Od Vilemínky se ale sklon zvýší, asfalt se změní na kamenitější cestu. Ale výhledy stojí za to a zanedlouho dokonce klesáme k chatě Slaměnce. Zaslouženě se odměníme.
Další postup je podmíněn povrchem – od šotolinových cest přes lesní kamenité zkratky po asfaltky. Bobo s trekovým kolem a Dušík s gravelem mají co dělat ukočírovat své oře. Předpokládaná večeře na chatě Návrší se konat nebude. Dušíkovi na zadním kole praská špice a kvůli osmici nemůže jet normálně dále. Naštěstí jsme zrovna v průseku sjezdovky nad Hynčicemi pod Sušinou. Měníme tedy plán a sjíždíme právě do této vesnice. Navíc začíná pršet. První počáteční kapky se mění v liják zrovna, když vjíždíme do civilizace. Rychle se schováváme pod slunečníky u hospůdky U Vleku. Vidíme světýlko ve zdánlivě zavřeném lokále, tak vstupujeme. Ráj na zemi.
Nejenže můžeme posedět, dát si pivo a přemýšlet nad plány na dnešní přespání v mokru. Ale můžeme mít i pečená kolena a žebra večeři a co víc – majitelka Petra nám udělá nabídku přespat v pokojích nahoře. Domluvíme se rychle a to včetně snídaně. Párky nebo míchaná vajíčka? Oboje. Ještě si objednáme na pokoj pár rund piva i něčeho tvrdšího a můžeme euforii popustit uzdu.
