Pátek (spaní v soukromí) – Budyně nad Ohří – Terezín – Litoměřice (Pivovar Litoměřice) – Roudnice nad Labem – Říp (457 m n. m.) – Mělník – Hořín (spaní v přístřešku na školní zahradě)
- najeto: 86 km
- nejnižší a nejvyšší bod: 143–457 m n. m.
- stoupání: 448 m
- klesání: 480 m
7. den: Přes Prahu domů
Hořín (spaní v přístřešku na školní zahradě) – Mělník nádraží … Praha, Masarykovo nádraží – Praha, hlavní nádraží
- najeto: 5 km
- stoupání: 63 m
- klesání: 34 m
Vyjedeme na Říp! Už nevíme, koho to napadlo, ale nápad to byl. Ale popořádku! Ráno máme na stole snídani. Tomík se stále nezbavil neblahého pocitu o odplatě za nocleh a snídani. Tak navrhne alespoň malou rekonstrukci nosné zdi. Pro jistotu, že o nic nejde, si ještě zapomene vzít na cestu svou bundu. Snad aby se mohl vrátit? Ne, slečna svou ochotu znovu potvrzuje a bundu má Tomík zase u sebe. Děkujeme tedy tímto za nocleh, snídani a… zase někdy v Pátek!
Než dojde na Říp, nejprve musíme a i chceme dojet na soutok Ohře s Labem. Vyjíždíme pro pořádek z Pátku v sobotu. Projedeme i Stradonicemi, ze kterých jsme se vraceli. Cesta se klikatí kousek od Ohře a poměrně rychle ubíhá, protože jedeme po rovině. První zastávkou je tak Budyně nad Ohří, kde si dáme U Jandy Archiváře zavlažovací doušek.
Na obloze se ženou mraky. Před námi Terezín a zvedající se vítr nám jej dává pocítit. Prostě jedeme terezín! V pravou chvíli vjíždíme do terezínských katakomb, zrovna když se rozprší. Aspoň máme chvíli si prohlédnout ponuré místo, kde se vojenská historie střetává s nelidskými podmínkami židovského ghetta. Po umoudření se počasí se přesuneme na terezínské náměstí. To útulně nepůsobí. Zaujmou nás ale obří dveře Kostela Vzkříšení Páně, zdevastovaná bývalá Drážďanská kasárna nebo jedna z bran terezínské pevnosti. Tou litoměřickou nakonec vyjedeme ven.
Litoměřice jsou mnohem krásnějším místem. Přejíždíme náš cíl – Labe s blízkým soutokem s Ohří. Náměstí v Litoměřicích jako většina z těch náměstí, které jsme na trase kolem Ohře navštívili, byla se spoustou starých domů připomínající bývalou slávu českého království. Kolečko po Litoměřicích dokončíme v Pivovarském sále. Kromě živin tekutých si dáme i ty stravitelné.
Pak už jen dolů k Labi a kolem ní po hlavní cyklotrase proti proudu s Řípem před sebou. Pomalu se nám přibližuje. Nejprve ale musíme na druhý břeh – v Roudnici nad Labem. Pod mostem přes Labi chvíli sledujeme kajakářské závody a zastavíme se i pod zámkem na náměstí. Probereme strategii výjezdu na Říp. Nečeká nás nic lehkého.
Už v Roudnici se cesta několikrát láme nahoru, aby se zase krásně narovnala. Zatím! Ještě nezačalo hlavní stoupání a v Rovném (si dělají srandu) narazíme do 18% stoupání po šotolině. Zase chvíli rovina a zase stoupání. Zprvu mírné alejí, ale od začátku lesa pořádný krpál. Naložené bicykly mají problém udržet přední kola na zemi a co teprve jezdci! Prostě postupně vzdáváme své úsilí – problém je i zase nastoupit na kolo, natož se rozjet. Ale snaha se cení a my si můžeme udělat vrcholové foto. Samozřejmě pro rodinu pouhé!
Zbytek trasy do Mělníka je z kopce. Před vjezdem do civilizace se rozhodneme zcivilizovat také my! Okoupeme se rychle v pískovně, protože bouřkové mraky jdou naším směrem. Vše probíhá podle plánu až na Ramonův pomalý defekt. Naštěstí se dá řešit několikerým dofouknutím kola. Zatímco skupina A našla hospodu s kuchyní, skupina B spolu s Ramonem dojíždí s prvním vylitím kýble vody z mraků. Nic nás už nehoní dál, Ramon opraví defekt, povečeříme a najdeme nocleh v zahradě školy. Naštěstí byla otevřená.
Ráno za dešťového okna přejedeme zpátky do centra Mělníka. Nasnídáme se a pak už jen na nádraží. Moknout se nám na cestě do Prahy nechce. V Praze pouze krátká vyhlídková jízda z Masarykova nádraží na to hlavní, oběd a domů do Ostravy. Se zastávkou v Docku samozřejmě!
